close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Počátek...

11. února 2008 v 15:14 | Cvrk |  ČLÁNKY
Nikdy by mně nenapadlo, jak to všechno skončí.. Nějak jsem nad tím nepřemýšlel, prostě, jak život plynul, tak to najednou přišlo. Já si svůj osud nevybral...
Nevím, kdy přesně - možná už když jsem byl malé dítě a hrál si s ping-pongovým míčkem, který jsem si s oblibou strkával do pusy, možná právě v té době, když jsem si čůral do bavlěnné plínky nebo když jsem se celý pomatlal pistáciovým termixem - těžko říci.. Já ale s vyprávěním začnu v době, kdy se moje budoucnost začínala formovat daleko prudčeji, než doposud, a sice - na střední škole.
Zprvu jsem byl obyčejný kluk, který měl pár zájmů a pár přátel. Kluk, který si rád na konci týdne dal s kamarády pár piv. Kluk, který byl ve školních výsledcích spíše průměrný až podprůměrný. Kluk, který moc věcí neřešil, byl nekonfliktní a spíše uzavřený. A v neposlední řadě kluk, který by ani přinejmenším nehádal, co se s jeho životem v následujícíh letech stane. Jak dny, týdny a měsíce v nové škole ubíhaly, získával jsem nové přátelství a nové zážitky. Ve třídě jsem, pokud vím, nijak výjmečně obíbený nebyl ale přece jen jsem našel několik dobrých přátel, ze kterých se nakonec 'vyklubaly' přátelé nejlepší. Jako první z nich, mi do života vkročil člověk (budeme mu říkat třeba Karel), toho jsem poznal nejdřív ze všech. Do první hodiny přišel pozdě a v lavicích zbývaly poslední dvě místa. Jedno vedle kluka v kalhotách do zvonu, uplým svetrem a s nagelovanou hlavou a tupým výrazem. A jedno vedle mně. A tak jsem 'u sebe' v lavici přivítal nového spolužáka. Po chvíli mezi námi proběhl náš první rozhovor:
"Panebože, kdo psal ten rozvrh na tu tabuli?.. To se nedá přečíst.." povídá Karel
"Já." odpovídám
A tak jsem našel prvního kamaráda. K tomu následujícímu, jsem měl cestu poněkud delší. Ze začátku jsme spolu nijak zvášť nekomunikovaly, nevím proč a je mi to jedno. Vše začalo až postupem času, na místě zvaném příznačně 'praxe', kde jsme jako třída byly rozděleni do dvou skupin. A protože já a Karel jsme byly posláni každý do jiné skupiny, měl jsem čas najít si dalšího kamaráda, se kterým budu trávit čas na 'praxi'. Tím se stal člověk (budeme mu říkat třeba Jakub) se kterým jsem měl možnost objevit nejen nové světy, kde se odehrávaly lžičkové party, světy ve kterých žily instantní dusičové z prášku, 'ohnivé oči s vousama' a jiné ale také své nepatrné vlohy k psaní různých příběhů, k tvorbě krátkých filmů a dalších naprosto nepodstatných a pro mnoho lidí v okolí nepochopitelných věcí. Nejvíce nás asi 'stmelila' zkušenost se sexem 've třech' spolu s naší spolužačkou (budeme jí říkat třeba Monika), která se postupem času stala mojí přítelkyní a nakonec mojí bývalou přítelkyní. Ale to je nepodstatné. Další a v tomto příběhu můj poslední kamarád o kterém se zmíním (budeme mu říkat třeba Ondřej) se ke mně dostal až po delší době. O to větší překvapení pro mne bylo zjištění, jak si poměrně dobře rozumíme (ne ve všem - samozřejmě). Spolu s Jakubem a Ondřejem jsem poznal další fantaskní světy, ve kterých se objevují velké elektronické makety všeho, společně zjišťujeme hustost spisovatele Roberta Fulghuma, prožíváme vesmírné výpravy za prodavači buráků, sledujeme závody chrtů i módní přehlídky Naomi Campbell. A pravidelně se setkáváme s Billem Cosbym, ke kterému nebyl život nikdy fér. Ale až zkušenost s novým světem, kde je pláž, na které se odehrává vylodění v Normandii, kde u stolu sedí Mikuláš, Hitler, ještě někdo a kuchař, který jim nosí k jídlu gyros, jenž připravují japonky s lennonkama, které navíc hlídají děti. Ve světě, kde je i kasíno a mělčiny s protestujícími žraloky. Ano, až setkání s touto alternativní realitou, kde létá odpadlík Reno Ranes s Hankou Zagorovou na rejnokovi, za doprovodu písně "Hej, mistře basu", mi skutečně obrátila život naruby. Od tohoto dne jsem já a mý přátelé Jakub a Ondřej skutečnými a živími hrdiny s nadpřirozenou schopností, kdykoliv a za jakékoliv okolnosti, se navzájem rozesmát. S nadpřirozenou schopností vidět za každým předmětem, člověkem i situací, která se nám přihodí, další nepopsatelnou realitu. A s nadpřirozenou schopností bavit lidi, kterí jsou otevřeni našemu stylu humoru, lidi, kteří mají stejnou fantazii jako my a lidi, kteří jsou v tom nejzapadlejším koutku svého 'já', stejní, jako my, i když se to stydí přiznat. Já se za to nestydím. Naopak - já si to užívám!
Mohl bych pokračovat dál a dál, napsat několik tlustých knih a natočit několik dlouhých filmů o tom, co se vše stalo a co vedlo k tomu, čím teď jsem ale musím se omluvit. Někde totiž čeká člověk, který mně potřebuje. Skryt ve stínu, s rašícími kapičkami potu na čele, ježícími se chlupy na zádech z obavy, že jej tento svět plný špatného vkusu, laciného humoru a kýče, pohltí. Proto jsem tu. Proto JSME tu! My - BRUTÁLNÍ KUNDY!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cvrcíček a Nickýseček Cvrcíček a Nickýseček | 11. února 2008 v 18:46 | Reagovat

Mistr na jedenáct: GANDALF PIČO!

2 Zabo Zabo | 11. února 2008 v 21:09 | Reagovat

Přečtu si to až ve škole. Z toho monitoru, co mám doma mě pálej oči

3 Syky Syky | 12. února 2008 v 7:42 | Reagovat

to mi nedelej!!!...

4 Nick Nick | 12. února 2008 v 8:30 | Reagovat

Lížu Sykymu koule.

5 Syky Syky | 12. února 2008 v 8:30 | Reagovat

Nick mi líže koule.

6 Cvrk Cvrk | 12. února 2008 v 18:45 | Reagovat

Kurňa (čti kurva)! Kam zmizela anketa???

7 Nick Nick | 12. února 2008 v 22:30 | Reagovat

Ty sračko! Nevim.

8 Syky Syky | 13. února 2008 v 7:39 | Reagovat

Bli-je?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.