Tak, protože se vám moc líbil první díl, a protože se mi náhle vrátila inspirace, rozhodl jsem se k radosti všech vrátit k psaní tohodle příběhu. Byl ale moc dlouhej, tak jsem ho musel rozdělit na dvě části, tak pozor aby vám něco neuniklo. Doufám, že se vám bude tenhle díl líbit víc než ten předešlí a že zůstanete věrní mě a Alexi Stoneovy. Takže tady to máte....
Kapitola první: Kráska v červeném
Akt druhý: Práskač
Akt druhý: Práskač
Vždycky jsem si přál mít nějakej velkej případ. Hodně mrtvol, krve, rozstřílenejch hlav a tak dál. To ale asi každej, že? Po nějaký době mě to opustilo a tak nějak jsem si zvykl na svou chabou identitu stroskotance a práci ve stylu sledování nadrženejch manželů žárlivejch manželek a naopak. Dokonce mi poslední dobou i ta ovocná tyčinka začala chutnat. Pokud ovšem náš milý Arab nevyčerpal svoji zásobu prošlého zboží a nedal mi z čiré nostalgie čerstvou. Ale to je podle mě ta nejméně pravděpodobná možnost.
Chtěl jsem říct, že už jsem tak nějak zvyklej takhle žít a najednou se v mejch dveřích objeví něco takovýho. Nemyslím tím Samanthu O'Harry, ale ten temnej stín co šel s ní. Doufám, že mi rozumíte. Vypadá to, že nás oba dva chtěl někdo odkráglovat a moc nechybělo, aby se mu to povedlo - v mém případě.
Policajti, který jsem zavolal, si všechno vyfotily, sepsali a odtáhli si mě na stanici. Vyslíchali mě do večera. Nechápu, jak mohli tak dlouho odolávat a nevěřit mi, že říkám všechno co vím. Mimochodem, řekl jsem jim, že nic nevím. No, odolávali dlouho. Na můj vkus až moc dlouho, ale kde jinde se na chvilku schovat před vraždícíma psychopatickýma transvestitama, než na policejní stanici. Kdyby jste mě teď viděli, jak se usmívám. Znal jsem hodně poldů, co byli ve skutečnosti vraždící psichopatičtí transvestiti.
No, takže mě teda k večeru pustili a já jsem dostal šanci pozdravit večerní mlhu. Rozpínala se jak pavoučí síť přez celý město a mě zase o něco klesla nálada. Na druhou stranu se možná poldům dokážu v té mlze stratit. To kam hodlám jít by mi určitě na nevině nepřidalo. Tak jsem vykročil pomalým krokem po potemnělé ulici a míjel bezdomovce.
Bylo mi jasný co mám hledat v nejbližších dnech. Řekněme si to na rovinu. Jedna a jedna jsou dvě, tak je mi jasný, že zmizení manžela a smrt ženušky bude mít něco společného. To "něco" bude asi teď ležet mezi těmi rychle se vypařujícími vzpomínkami v mozku mrtvé Samanthy. Při první příležitosti jsem zabočil do jedné temné uličky. Počkal jsem, až hlídka co mě sledovala, přejede, abych se mohl vydat na druhou stranu, než jsem šel doposud.
Pochopil jsem, že bych měl zajít na jedno starý známí místo - Bar u mrtvýho páva. Nikdy v životě jsem neviděl větší pajzl. Stoly neviděli hadr nikdy v životě ani tehdy, kdy ještě bývali strom. Podlaha se setkala s tekutinou jen pokud někdo vylil pivo, nebo se poblil. Stěny kolem dokola měli takovou nahnědlou barvu a vypadali jako by je někdo posral a pak je prdelí poutíral.
Nechápu, kde jsem přišel na tohle přirovnání, ale opravdu to vystihuje podobu tohohle baru. Je to tam tak odporný, že i krysy se tam bojej jít. Netuším jak je to možný, ale vy vězte, že ten smrad je opravdu světovej. Dokonce se říkalo, že nekupujou pivo, ale z hajzlu jim to teče rovnou do trubek a z nich rovnou vám do sklenic. Samozřejmě je to jenom doměnka, takže jí můžete veřit a nemusíte. V každým případě, já si tady pivo nedám.
A i přez to, nebo možná proto, má bar neustále narváno. Ona špatná reklama je taky reklama, že jo? Hele zahlídl jsem známou tvář, barmana. Kdysi jsem chodíval do takovejhle barů často. Jednak jsem tady měl po ruce všechno co jsem potřeboval a jednak jsem měl všechno co jsem potřeboval po ruce. Dneska jsem na barmana kývnul po dlouhé době a když jsem k němu došel, tak se zeptal.
Barman: "Nazdar Alexi, dlouho jsi tady nebyl. Co si dáš?"
Sklenky všude kolem mi připadali všechno jen ne čistý. Tak jsem se rozhodl, že dnes ani nikdy jindy nic.
Alex: "Díky nic, jen informaci."
Barman přestal leštit skleničku a upřeně se na mě zadíval. Nebylo to žádný znamení nebezpečný situace, tohle dělal pokaždé, když jsem se ho na něco zeptal. Nevěřili by jste, jak blbě to vypadá, když se ho člověk zeptá kolik je hodin.
Barman: "O co jde?"
Alex: "Je tady Johny Práskač?"
Tak jako v každý pořádný detektivce musí bejt stroskotanej policajt a blondýnka v červenejch šatech, tak jako, že v každé správné detektivce musí být nějakej Johny nebo Jimmi Práskač, tak i tenhle příběh musí mít svýho Johnyho práskače. Byl to takovej vyhublej mladej pitomec, kterej si hrál na velkýho mafiána, tahal se s všemožnýma individuama, ale když jsem ho chytil za límec, tak byl potom posranej strachy a vyklopil všechno co věděl o tom, o čem jsem potřeboval vědět.
Barman: "Nazdar Alexi, dlouho jsi tady nebyl. Co si dáš?"
Sklenky všude kolem mi připadali všechno jen ne čistý. Tak jsem se rozhodl, že dnes ani nikdy jindy nic.
Alex: "Díky nic, jen informaci."
Barman přestal leštit skleničku a upřeně se na mě zadíval. Nebylo to žádný znamení nebezpečný situace, tohle dělal pokaždé, když jsem se ho na něco zeptal. Nevěřili by jste, jak blbě to vypadá, když se ho člověk zeptá kolik je hodin.
Barman: "O co jde?"
Alex: "Je tady Johny Práskač?"
Tak jako v každý pořádný detektivce musí bejt stroskotanej policajt a blondýnka v červenejch šatech, tak jako, že v každé správné detektivce musí být nějakej Johny nebo Jimmi Práskač, tak i tenhle příběh musí mít svýho Johnyho práskače. Byl to takovej vyhublej mladej pitomec, kterej si hrál na velkýho mafiána, tahal se s všemožnýma individuama, ale když jsem ho chytil za límec, tak byl potom posranej strachy a vyklopil všechno co věděl o tom, o čem jsem potřeboval vědět.
Problém byl v tom, že ne vždy se mi podařilo ho chytit za límec. Byl to zatraceně dobrej běžec. A já zatraceně pomalej stařec. Ne zase tak moc, ale býval jsem za mlada daleko rychlejší a mladší. Jak jinak.
Barman: "Je vzadu na dvoře."
Dvůr u Mrtvýho Páva byl hlavním místem zločiných aktivit téhle čtvrti, teda ne že by to uvnitř baru byli zrovna děcka. Mám pocit, že mi nad hlavou prolítla flaška od piva. Na dvoře se provádělo všechno od hazardu s kartama, až po prodej drog. Prodej zbraní samozřejmě taky, ale spíš jenom tak okrajově, tady byli hlavní ty karty. Denně si sem Johny přišel nějaký prašule prohrát. Docela se mu to dařilo. Já kdybych měl co vsadit, tak bych si za to šel radši koupit ovocnou tyčinku. A nebo cigára. To mi připomíná, že bych si měl nějaký koupit. Ještě než jsem se vydal na cestu na dvůr, tak jsem teda Barmana o jedny požádal. Do ruky jsem mu vtiskl dva dolary a i když vypadal, že se mu to moc nelíbilo, tak měl smůlu, večer bych si rád koupil tu svou ovocnou tyčinku.
Barman: "Je vzadu na dvoře."
Dvůr u Mrtvýho Páva byl hlavním místem zločiných aktivit téhle čtvrti, teda ne že by to uvnitř baru byli zrovna děcka. Mám pocit, že mi nad hlavou prolítla flaška od piva. Na dvoře se provádělo všechno od hazardu s kartama, až po prodej drog. Prodej zbraní samozřejmě taky, ale spíš jenom tak okrajově, tady byli hlavní ty karty. Denně si sem Johny přišel nějaký prašule prohrát. Docela se mu to dařilo. Já kdybych měl co vsadit, tak bych si za to šel radši koupit ovocnou tyčinku. A nebo cigára. To mi připomíná, že bych si měl nějaký koupit. Ještě než jsem se vydal na cestu na dvůr, tak jsem teda Barmana o jedny požádal. Do ruky jsem mu vtiskl dva dolary a i když vypadal, že se mu to moc nelíbilo, tak měl smůlu, večer bych si rád koupil tu svou ovocnou tyčinku.
Nedalo by se říct, že by poldové o tomhle dvoře nevěděli, ale dokud jim každej tejden Barman při jejich návštěvě podá přez pult takovou vesele vypadající ruličku prachů, tak se nebudou zajímat, co se na tom dvoře děje.
Prošel jsem dveřma do kuchyně, která tady vlastně byla jenom proto, aby se nechodilo z baru rovnou na dvůr, protože v tomhle baru se nevařilo. Na druhou stranu to tady smrdělo tak strašně, že i růžovej králíček by tady vypadal drsně. Oproti tomuhle smradu, byl smrad v baru jako záhon čerstvých růží. Asi nikdy neslyšeli o "brís van tač" takovej strašně simpatickej číňan, tam říká: "Fuj to smrdí," pak to zmáčkne a všechno je najednou zase fajn. To je jedno. Kdybych teď měl alespoň nějakej voňavej stromeček do auta. Ne že bych měl auto, ale mohl bych ten stromek zmačkat a narvat si ho do nosu. No dobře, dokázal jsem to přežít a dojít až na dvůr.
No nevypadali, že mě rádi vidí. Hned co jsem vyšel na dvůr, zastoupil mi někdo cestu.
Sam: "Co tady chceš, Alexi?"
Tohodle parchanta si pamatuju, není to tak dlouho co jsem mu zlomil ruku, když mi chtěl vrazit. K jeho smůle zjistil, že nejsem tak pomalej, jak se může zdát. Dneska ale vypadal, že už na to nějak zapoměl. Možná by nebylo od věcí, kdybych mu osvěžil pamět. Sam se napřáhl, pravděpodobně připraven ke kontaktu jeho ruky s mojí tváří. To že se mezitím jeho ruka setká s mojí rukou, asi nečekal. A stejně jako před dvěma měsíci i dnes jsem se otočil a zády k němu jsem jeho ruku naučil co to je otevřená zlomenina. Ozvalo se hlasité křupnutí a Sam vykřikl bolestí. Otočil jsem se zpátky a pěstí jsem mu zavřel tlamu. Teda, ne že bych mu mou pěst nacpal do huby, ale praštil jsem ho tak, že si chvilku pospí.
No nevypadali, že mě rádi vidí. Hned co jsem vyšel na dvůr, zastoupil mi někdo cestu.
Sam: "Co tady chceš, Alexi?"
Tohodle parchanta si pamatuju, není to tak dlouho co jsem mu zlomil ruku, když mi chtěl vrazit. K jeho smůle zjistil, že nejsem tak pomalej, jak se může zdát. Dneska ale vypadal, že už na to nějak zapoměl. Možná by nebylo od věcí, kdybych mu osvěžil pamět. Sam se napřáhl, pravděpodobně připraven ke kontaktu jeho ruky s mojí tváří. To že se mezitím jeho ruka setká s mojí rukou, asi nečekal. A stejně jako před dvěma měsíci i dnes jsem se otočil a zády k němu jsem jeho ruku naučil co to je otevřená zlomenina. Ozvalo se hlasité křupnutí a Sam vykřikl bolestí. Otočil jsem se zpátky a pěstí jsem mu zavřel tlamu. Teda, ne že bych mu mou pěst nacpal do huby, ale praštil jsem ho tak, že si chvilku pospí.
Není žádnýho divu, že obvyklí ruch na dvoře mírně ustal a všichni mě začali pozorovat. Za jedním hodně velikým chlápkem s ksichtem boldoka, jsem zahlídl Johnyho práskače. Jakoby tušil, že jdu za ním. No vlastně i kdybych nešel, stejně by se mě bál, protože to byl srab na čtrnáctou. Vlastně ani nedokážu přesně určit, co Johny dělal, jestli prodával drogy, nebo byl opravdu mafián. Byl to prostě týpek, kterej veděl o všem, co se v téhle části města dělo, takže mě nic víc nezajímalo. Jen jsem ho vždycky chytnul a třepal s ním tak dlouho, dokud z něj nevypadly informace, který jsem potřeboval. Teď měl před sebou naneštěstí dvě gorily. Hm, ještě to bude zajímavý.
Alex: "Johny, ty starej brachu, jak se pořád máš?"
Usmál jsem se, tak nevině jak to jen šlo, ale mám pocit, že to moc přesvědčivý nebylo. Jeden z těch hromotluků se na mě vrhl, ale byl naštěstí dost pomalej. Jeho první ráně jsem uhnul a druhé, třetí taky. Sebral jsem všechnu sílu, co jsem měl a pěstí ho fláknul do ksichtu. Bylo slyšet hlasitý zakřupání a týpkův pohled se změnil na takovej tupej výraz. Asi to byla jeho forma smíchu, protože to křupání byli moje prsty, bohužel. Chytil jsem si ruku a zase jsem uhnul před drtivou pěstí, která hledala moji hlavu. No jo, nejsem na to hrdej a je to ženskěj způsob boje, ale nic jinýho mě fakt nenapadlo. Kopnul jsem ho do koulí tak silně, že mu museli proskočit krkem. V každým případě se mu protočili panenky a šel se prospat.
Alex: "Johny, ty starej brachu, jak se pořád máš?"
Usmál jsem se, tak nevině jak to jen šlo, ale mám pocit, že to moc přesvědčivý nebylo. Jeden z těch hromotluků se na mě vrhl, ale byl naštěstí dost pomalej. Jeho první ráně jsem uhnul a druhé, třetí taky. Sebral jsem všechnu sílu, co jsem měl a pěstí ho fláknul do ksichtu. Bylo slyšet hlasitý zakřupání a týpkův pohled se změnil na takovej tupej výraz. Asi to byla jeho forma smíchu, protože to křupání byli moje prsty, bohužel. Chytil jsem si ruku a zase jsem uhnul před drtivou pěstí, která hledala moji hlavu. No jo, nejsem na to hrdej a je to ženskěj způsob boje, ale nic jinýho mě fakt nenapadlo. Kopnul jsem ho do koulí tak silně, že mu museli proskočit krkem. V každým případě se mu protočili panenky a šel se prospat.
Nadcházel čas na další gorilu a ta už měla v ruce baseballovou pálku. Ale nebyla to obyčejná baseballová pálka, měla takový malý - co to kecám - velký hřeby a mě připadalo, jako by měl na sobě každej vyrytý jméno "Alex Stone". Myslím, že se vytáhnu se skvělím trumfem, kterej mám celou dobu v kapse, jenže jakmile to udělám, tak tady nastane zmatek a ten parchant Johny mi zdrhne, znám ho, ne? No ale nic jinýho mi nezbyde, pokud si večer nechci z hlavy vytahovat hřebíky velký jako samurajský meče. Fuj, to je ale hnusná představa, musí to hrozně bolet. No a nebo ne, pokud vás ta palice zabije. To je taky řešení.

